Choď na obsah Choď na menu
 


Hess Hermann - báseň Stepní vlk

22. 12. 2007

Stepní vlk

 

Jsem stepní vlk a stepí pobíhám,

zasypán sněhem leží svět,

z břízy odlétá havran a jsem sám,

zajíčka, srnky nikde nevidět.

A srnky já mám tolik rád,

kdybych jen dostal jednu!

Vezmu ji do rukou, k tlamě ji zvednu,

to je to nejhezčí na světě snad.

Jak bych si ze srdce dopřál té spanilosti,

hluboko hryzal v tom něžném těle,

její rudé krve se napil do sytosti

a pak celou noc vyl osaměle.

I zajíček by pro mě dost už bylo,

tak sladce chutná to teplé maso v nočním lese –

ach, copak už mě všecko opustilo,

co do života trochu radosti nese?

Pořádně vidím už stěží

i ohon šediví mi,

dávno má žena v hrobě leží.

A tak se toulám se sny svými,

o srnkách, zajících si nechám zdát,

zimní nocí slyším vítr vát,

ani sníh mou palčivou žízeň neukojí,

ďáblu vstříc nesu ubohou duši svoji.